díly:
živůtek
sukně
spodnička
spodní kalhoty do půli lýtka
Úzký rukáv kopíruje tvar ruky a těstě nad lokty se rozšiřuje a je doplněn krajkami. Pas živůtku se zvýšil lehce nad přirozenou linii a v přední části je prodloužen do špice a tím se opticky zúžil pas.
Sukni podpírá konstrukce z nejrůznějších materiálů až se ustálila do podoby „klece“ z obručí ocelového drátu spojovaných tkanicemi. Tato konstrukce umožňovala vytvoření libovolné šíře sukně
Zpočátku skládaná či nabíraná sukně po celé šíři stejně je později sešívaná z dílů a tvarově se tvarování posouvá do zadní části. Podle toho se změnila i krinolína, která ke konci nebyla ze všech stran stejná, ale v zadní části protáhlejší.
Celé 19. století důsledně rozděluje modely určené k jednotlivým částem dne a zůzným příležitostem (ranní nedbalky, dopolední vycházkový oděv, domácí oděv, odpolední vycházkový oděv, banketové šaty a velká večerní róba). Etiketa stanovuje v jakém oděvu se přijímají rodinné návštěvy, nejbližší přátelé či formální návštěvy, jak musí být oblečená žena podle svého věku a postavení, nebo v období smutku. Zatímco večerní šaty odhalovaly dekolt, denní šaty byly zapnuté až těsně ke krku.
.jpg)
