Na vyžehlené látce srovnáme střižené okraje. Složíme ji po délce na polovinu lícovou stranou dovnitř a sešpendlíme na pevných okrajích, aby se nesmekala. Na takto připravené látce poskládáme jednotlivé střihové díly, řád
ně přišpendlíme. Obrysy obkreslíme přesně krejčovskou křídou a přikreslíme si i švové přídavky. Po stranách po dvou centimetrech, na horním i dolním okraji po 1,5 centimetru. U dolního okraje nejméně 3 cm. Jednotlivé díly střihu vystřihneme.
Po té střih sejmeme a linie prostehujeme dlouhým stehem stehovací nití. Stehy necháváme volné, obě vrstvy látky mezi sebou prostřihneme. Nesmíme zapomenout prostehovat středy dílů na přeložené látce.
MATERIÁL:
POSTUP:
Sešijeme boky k sobě a vyzkoušíme. Na zkoušce si vyměříme vsazení prsních košíčků. Na košíčku jsou dva a dva široké záševky proti sobě. Ty nejdříve sestehujeme a košíček přijde vsadit do přednice šněrovačky. Na střihu jsou popsané strany košíčku aby nedošlo k jejich záměně. Všechny záševky totiž nejsou stehně velké. Přebytečnou látku záševků složíme ku straně, ale zatím ji neodstřihneme.
Pak si sesadíme oba díly přednice a přebytečné okraje si vyznačíme stehovkou. Křída se při práci smaže. Přebytečné okraje nestříhejte, dírky (štěrovací) u těsných vypasovaných živůtků potřebují zpevnit více vrstvami látky.
Podle typu střihu vytvarujeme pasové záševky.
Při vyzkoušení oděvu si všimneme, zda se látka nikde nekrčí a okraje těsně přiléhají k sobě. Pokud je vše v pořádku i na košíčkách, švy můžeme přešít na stroj a odstřihnout přebytečné švové přídavky na šněrovačce i na košíčcích.
Stejným způsobem ušijeme i podšívku do šněrovačky z pevnějšího plátna (včetně záševků), obě rubové strany k sobě přiložíme a podél zapínání sešijeme podšívku se svrchní látkou. Kolem horního i dolního okraje ponecháme nesešité. Po obrácení na líc a urovnání, pečlivě vyměříme podle typu korzetu umístění tunýlků pro protažení provázku jako výztuhy. Šířku tunýlků volíme podle šířky provázku. Provázek volíme tuhý, z přírodního materálu, například konopí.
Empírové šněrovačky, na rozdíl od barokních, nebo rokokových a potom i viktoriánských korzetů, kde byl známý důraz na štíhlý pas, především podpíraly a oddělovaly prsa (na rozdíl od kónických rokokových korzetů, které byly vpředu hladké) a na štíhlý pas nebyl kladen tak velký důraz (spíš na obecně štíhlou, vzpřímenou postavu).
Nebyly také tak pevně vyztužené - většina dochovaných šněrovaček z téhle doby používá techniku provázkové výztuhy.
Každý provázek opatrně protáhneme do tunýlku, přišijeme podšívku na dolním i horním okraji.
Další výztuhou bývala plochá dřevěná výztuž v "kapse" vpředu. Anglicky se té výztuži říká busk, český ekvivalent je nejspíš planžeta / špachtle.
Krajové švy začistíme šikmým proužkem. Tím zároveň zafixujeme i ukotvení výztuh.
ŠNĚROVÁNÍ: U šněrovačky si na zadním díle vyznačíme dírky pro šněrování, vytvoříme malé dírky a pečlivě obšijeme.
Dírky musí být přímo proti sobě, aby nebyla přednice deformovaná.
První dírku umistíme nejméně 1 cm pod horním okrajem, další otvor přijde 1 cm nad pas. Další dírky rozměříme pravidelně v části nad pasem i pod pasem.
